Umění sebepéče

Už 14 dní je moje nejmladší dcera nemocná.. náročný dny a noci.. nehne se ode mne.. 

Čím více jsem lapena a unavená tím více číhám na momenty, které mne dobíjí.. a užívám si je o to víc vědomě..

Krátká procházka se psem je pro mně jako dovolená na Maledivách.. cítím vůní vzduchu, hřejivé paprsky slunce na kůži, zpěv ptáků a úsměv mám na tváři.. chvilka pro sebe, pro napojení a dobití baterek.. 

Už se nesnažím v náročném období se uklidnit, meditovat a být zen.. ale spíš číhám na blažené momenty, které vím, že mi dělají dobře.. pracuji s tím co je.. 

Prolínám náročné období záblesky.. prolinky s bezpečím a uvolněním... A to vnímám jako umění sebepéče..

Vnímat co potřebuji, co mi dělá dobře a penetruji to do běžných životů, které žijeme úplně všichni..

Síla polarity.. když je těžko.. jsem vděčná za malé věci, které vyživují moji duši a tělo. Když bych byla na tom slunci pořád... Všimla bych si ho vůbec?